NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední tažení švédských náladotvůrců z CARELESS, kteří s sebou rovnou vezou pohrobky, doplnili německý emotivní uragán PAAN a britská písničkářka CHUCK SJ HAY. Večer, který v plzeňském Andělu nešlo minout. Ovšem venku hezky první kvítí voní, sluníčko svítí, chápu, že na koncert se nikomu moc nechce. Nakonec se hraje plichta, tedy zhruba stejný počet v týmu platících a stejný počet v týmu kapel, ale rozhodně to stojí za to.
ÄR DÄRFÖR VI BYGGER STÄDER znám podle obličejů z Fluffu. Banda kluků, ze kterých to nadšení jde přímočaře a čistě. Navíc půlka členů je z CARELESS, takže to snad špatný být ani nemůže. Před koncertem se uvedou, že jsou ta kapela s dlouhým nečitelným názvem, a pak už se jede. Kytara, basa a zpěv. Vyřvat ze sebe frustraci. Dva členové CARELESS zběhli na punkovější stranu screamo síly. Řev se tu a tam proplétá s melodickým vokálem. Tohle je upřímná ryzost žánru, nic objevného, dobře uchopené řemeslo, nic víc, nic míň.
Krátce nato tahá z futrálu elektroakustiku CHUCK SJ HAY. Britská holka, co o sobě tvrdí, "narozena s vagínou, dospěla s koulema". Flanelka, kšiltovka, vysoký, pevný boty. Vizáž "butch" lesby nejde přehlídnout, stejně jako jiskřivé oči a temperament, který vydá za čtyřčlennou kapelu. Tahle holka hraje neskutečně a to nejen, že tu kytaru drhne jako špinavou podlahu, do toho i tapuje, vypráví historky, mluví, zpívá, tancuje. Tahle holka je neuvěřitelný živel a s klukama, co hrají před ní i po ní, si v energii nezadá.
Na PAAN jsem se těšil. Zvukově nejtvrdší kapela večera plná hudebních zvratů a barev. Bubeník, co hraje jakoby zdrhnul z nějakého splašeného grindu, a basák, co se už musel narodit s dredama. PAAN v sobě mají něco z emo violance, screama, post-hardcore a něco i z math rockových neuróz. Miluju kapely, co vás živě rozbijou a PAAN jsou přesně takoví.
CARELESS jsou jednou kapelou ze švédské emo vlny, čítající mezi sebe SUIS LA LUNE, případně DISEMBARKED. Tedy mladí, neklidní a kurva dobrý. Emo chaos pohlcující prostor i čas. Najednou jsme v jiném světě, ve kterém se čas dělí mezi post-rockově působící plochy a návaly bezbřehé zuřivosti, které se nemohou krotit. U CARELESS do toho vstupují i pěkné melodie, takže občas mám pocit, jako bych poslouchal staré PIANOS BECOME THE TEETH, jen to v sobě má ty švédský koule. Skvělá kapela. Škoda že končí.
3.5 . 2016 - Anděl club, Plzeň
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.